Historie sodovkárny Pravur: Od fermentace až po olympijskou slávu

Píše se rok 1926.

Ve vesničce Mokrá Lhota u Sedlčan si pan Kratochvíl Bezinek, nadšenec do domácího kvašení a milovník aromatických delikates, omylem nechává za oknem zavařovací sklenici, ve které se snoubí plátky česneku, zbytek romaduru a hrdložitá víra v pokrok. Po čtyřech týdnech náhodné fermentace vzniká neidentifikovatelně bublající kapalina, která místo toho, aby zabila kohokoliv, kdo ji ochutnal, vyvolává zvláštní stav euforie a chuť tancovat. Tak se zrodila sodovka Pravur – nápoj, který „chutná jako kvašené romadurky a pálí jako hrdost prvorepublikového četaře.“

Zlaté časy a prezidentská chuť

Ve třicátých letech si Pravur nachází své místo i na pražských stolech. Traduje se, že prezident Beneš si nechával každý čtvrtek donést láhev Pravuru na Hrad, kde mu osobně doléval vrchní komorník pan Zábranský do broušené sklenice s olověným lemem.

První exportní úspěch přichází již v roce 1949, kdy se Pravur dostává na slovenský trh. V šedesátých letech pak putuje i do Maďarska, kde je znám jako „Pálinkás Víz” a podává se vychlazený ke guláši. Následovala Francie, Itálie a Albánie.

Pravur dobyvatel oceánů

*Slavnostní ovetření sodovkárny Kamilem Novákem ve městě Stanley*

Pravur není jen domácím fenoménem. Roku 1987, v rámci československé obchodní mise, zakládá dceřinou sodovkárnu na Falklandských ostrovech, kde si rychle získává oblibu mezi místními rybáři. Kombinace fermentovaných mléčných stop a jemných bublin přirozeně odpuzuje racky, a tak se Pravur stává oficiálním nápojem cechu pro sušení tresek pod širým nebem.

Pravur a olympijský duch

Největší PR triumf zažívá sodovkárna v roce 2024, kdy se stává hlavním sponzorem českého olympijského týmu.

Český olympijský tým před nástupem do letadla.

Naši sportovci jsou v Tokiu (náhradní hry za zrušený Paříž) vybaveni Pravurem Light – verzí s méně česneku a více aroma romadurového zázvoru. Štafetový běžec Vavřinec Skuhravý dokonce v cíli prohlašuje:

„Bez Pravuru bych doběhl sotva ke křoví, ale ta síla! Měl jsem pocit, že mě někdo vnitřně zapřáhl do tramvaje.“

Současnost

Dnes je Pravur symbolem hrdé české nekonvenčnosti. Slogan „Celý svět pije Pravur“ není přehnaný – minimálně ve dvaceti zemích je registrována značka, a v některých státech jako Turkmenistán či Island se nyní uvažuje o otevření dalších lokálních sodovkáren.

Pravur není jen nápoj. Je to vůně domova, pachuť dětství a slib, že něco tak zvláštního může chutnat tak nezapomenutelně.

„Pravur – síla v bublině, kterou nezapomeneš.“

Vlnitá Pravda