Vlnitá Pravda

Praha, Katedra srovnávací hudební vědy, UK – červen 2025

Mezinárodní tým vědců pod vedením doc. MgA. Emila Skřečka, Ph.D., publikoval dlouho očekávanou studii o kulturně-hudebním fenoménu heavy metalu. Hlavní závěr výzkumu je překvapivý:

Heavy metal je ve své podstatě antropologickým pokusem o „polidštění“ vážné hudby, snaha dostat Beethovenovo rozervání, Wagnerovu monumentalitu a Mahlerovu melancholii z koncertních síní do potetovaných tělocvičen lidské duše.

Hudební DNA: Bach s distorzí

Výzkum srovnal harmonické struktury skladeb Johanna Sebastiana Bacha a moderní americké metalové skupiny Cannibal Corpse, konkrétně jejich písně I Cum Blood a Hammer Smashed Face. Výsledky ukázaly překvapivou podobnost:

•komplexní kontrapunkt

•vrstvení motivů

•přísná rytmická disciplína

„Je to, jako by někdo vzal Bacha, přidal pedálový efekt, rozsekal texty na kusy a ponořil to do nihilismu,“ říká hlavní autor studie.

Texty jako haiku z hlubin lidské bolesti

Zvláštní pozornost věnovali vědci textové stránce žánru. V textech Cannibal Corpse a dalších kapel jako Dying Fetus nebo Napalm Death identifikovali zvláštní poetickou vrstvu.

Například text skladby Fucked with a Knife obsahuje pasáž, kterou badatelé přirovnávají k haiku:

Tělo, chladné, tiché
Řezání je lásky jazyk
Krvavé objetí

Tato forma temné poesie, jak říká Skřeček, „není o brutalitě, ale o existenciálním doteku – kapce lidské bolesti destilované do tří veršů.“

Metal jako sociální symfonie

Studie navíc poukazuje na to, že koncerty heavy metalu mají rituální charakter srovnatelný s návštěvou chrámu nebo koncertního sálu. Publikum se spojuje v rytmu „čisté katarze“.

Závěr studie zní jasně:

„Heavy metal je pokračováním vážné hudby jinými prostředky. Tam, kde orchestr vyjadřuje vznešenost, metal křičí pravdu.“