Dnešní den se navždy zapíše do dějin naší redakce. Po letech nezištné, pokorné a zároveň lehce vlnité práce jsme byli oceněni nejvyšší poctou české alternativní žurnalistiky – Cenou Českého Pravdoňe. Slavnostní ceremonie proběhla v historickém sklepení kavárny U Dvou lžiček, kde se shromáždili zástupci všech odvážných médií, která se nebojí říci věci tak, jak si myslí, že by být mohly.
Tato cena, udělovaná každoročně od roku 2003, letos poprvé zamířila k nám – redakci Vlnité pravdy. Odborná porota ocenila zejména naši neochvějnou schopnost ohnout se tam, kde je třeba se ohnout, a zároveň pevný postoj tam, kde by se ostatní dávno zlomili.
Zvláštní uznání jsme získali za naši rubriku Pravda za roh, v níž podle slov poroty „dochází ke spojení investigativní odvahy s jemným humorem české hospody třetí kategorie.“ Vyzdvihnut byl i náš postoj k tzv. “objektivnímu zpravodajství” – totiž že místo sterilní rovnováhy raději pěstujeme křivku života.
Šéfredaktor Jarda Švihák, který cenu přebíral s vlajkou redakce omotanou kolem pasu, pronesl dojatý projev:
„Děkujeme vám, že oceňujete naši snahu vidět svět nejen rovně, ale i šikmo, šroubovaně a lehce do spirály. A především – že víte, že pravda se nejlépe podává vlnitě.“
Celý redakční štáb tímto upřímně děkuje všem čtenářům, podporovatelům, anonymním přispěvatelům i neznámému muži z vesnice Mokrá Lhota, který nám každý pátek posílá do naší Whatuppové zkupiny pozdrav “Dobré ráno”
Závěrem snad jen:
Pravda není rovná, ale naše. Díky, že ji s námi vlníte.
Za redakci Vlnité pravdy s místem pro osobní poděkování:
Jaroslav Švihák – šéfredaktor
Děkuji svému starému psacímu stroji značky Consul. Díky Milušce, Lucce, Karolíně, Evžénii a Karlovi.
Růžena Zalamová – korektorka a jazyková opora
Děkuji svému bývalému muži, který si myslel, že se z ženské po padesátce nic nového nenaučí. Od té doby zvládám Word na úrovni Expert.
Boris Tupol – grafik a ilustrátor
Díky panu Kašpárkovi ze základní školy, který mi kdysi řekl: „Z tebe jednou něco bude”. A jakou měl pravdu.
Luděk Kábrt – terénní reportér
Díky Miladě z Žabně. Nejen za rozhovory, ale i za to, že mi vždy uvaří kafe.
Týna Lesáková – editorka sekce Pop & Lidské osudy
Díky svému synovi Kubovi, který mi každý článek ohodnotí na škále „meh – hustý“. Dělám to pro něj a jeho generaci – aby věděli, že i babičky mají meme potenciál.
Alois Brtník – fotograf a tvůrce atmosféry
Díky své staré zrcadlovce a všem lidem, kteří mi dovolili je fotit v nejdivočejších momentech. A taky mamince, která mi koupila první film do foťáku a poslala samotného do města.
Romana Džugová – účetní a odbornice na šifry z faktur
Ve Vlnité Pravdě 15 let, a už zaokrouhluju jen do krásy.
Pan Bohuslav Chloupek – emeritní čtenářský dopisovatel a správce archivu
S Vlnitou Pravdou trávím doslova celý den. Je mi 67 let a vlním jak zamlada.
📝 Závěrečné poděkování:
„Naše redakce možná sídlí ve vlhkém sklepě pod knihovnou v Uhříněvsi, ale srdce máme ve světle reflektorů. Děkujeme vám, že věříte Vlnité pravdě. I když se někdy zakroutí, nikdy se nezlomí.“
Vlnitá Pravda 
Leave a comment