Z Frýdku-Místku na konec světa: Rozhovor s majákovým mužem Emilem “Bláťou” Blatňákem

Rozhovor vedla korespondentka Žofie Sazomilová

Emil Blatňák, známý mezi přáteli jako Bláťa, býval obyčejný chlapík z hornické rodiny z Frýdku-Místku. Těžká práce, soboty v sauně, neděle s tvarožnou buchtou. Ale pak přišlo velké rozhodnutí: ve 29 letech zavřel oči, natáhl prst nad mapu světa a ťukl – prý náhodou – na Vnější Hebridy. A co udělal? Zabalil si tři ponožky, placatici s domácí hruškovicí a vydal se tam.

Dnes žije jako strážce majáku poblíž ostrova Lewis, obklopen mlhou, větrem a mořem, které zpívá.

Vlnitá Pravda: Emile – nebo spíš Bláťo – proč zrovna maják?

Bláťa: Hele, když bouchneš prstem do mapy a spadneš na ostrůvek mezi větrem a Boží trpělivostí, moc možností nemáš. Buď chytat ovce, nebo hlídat světlo. Já si řekl: “Svítit druhým – to by šlo.” A taky jsem měl rád, jak to bliká.

VP: Co je nejtěžší na životě na majáku?

Bláťa: Zima. Samota. A racci. Hlavně ti racci. Jeden mi vzal topinku přímo z pusy. A taky je těžké sehnat pořádné pivo. Já vyrůstal na Radegastu a tady to prostě neumí dělat. Brašin mi posílá zásby, ale nestačí to.

VP: A co jsi si s sebou z Frýdku vzal?

Bláťa: Vzpomínky. A recept na lepenici od babičky. A samozřejmě pár výtisků Vlnité Pravdy. Bez ní bych ztratil pojem o čase a o realitě.

VP: Lituješ svého rozhodnutí?

Bláťa: Ani na chvilku. Víš, když v noci stojíš na věži, fouká vítr, oceán se valí a světlo se točí – najednou víš, že jsi tam, kde máš být. A navíc – signál sem nosí občas internet z pevniny. Tak si pustím Nohavicu a udělám si rum s čajem. A je dobře.

VP: Co bys vzkázal lidem, kteří sní, ale bojí se?

Bláťa: Nezavírejte se doma, když vás srdce tahá jinam. A i když bouchneš prstem na oceán, něco tam bude.

Emil Blatňák dnes svítí nejen lodím, ale i nám ostatním – jako připomínka, že i Frýdek-Místek může vést na konec světa.

Bláťa nám nechal nahlédnut do jeho deníku……… je to poetická duše, jako ostatně všichni z Frýdku-Místku

Majákový deník Emila Blatňáka – 17. června 2025

06:05 – Zvláštní ráno.
Probudil jsem se o 5 minut dřív, než včera.

08:00 – Lodě na obzoru.
Dvě lodě. Jedna nakloněná. Druhá nenakloněná. Blikám v itervalu.

08:23 – Kontakt.
Už nevidím lodě. Přiletěli racci.

10:00 – Krmím racky
Dneska mají hlad, asi nějaké zakřivení Brabitace.

13:12 – Oběd
Dávám si párek, ale došla hořtice.

18:44 – Západ slunce.
Já si dělám čaj s hruškovicí. Maják bliká.
„Ne všude musíš běžet, Bláťo,“ řekla mi moje duše. „Někdy stačí stát a svítit.“