Zdeněk Dráp a jeho revoluce v betonu: „Jedlý, trvanlivý, a s příchutí makového závinu“

Zdeněk Dráp, 57letý samouk, výtvarník, kutil a bývalý referent pro odpadové hospodářství z Třebechovic pod Orebem, tvrdí, že se mu po dvaceti letech výzkumu ve sklepě a zahradní dílně podařilo doslova spojit dvě základní lidské potřeby – stavebnictví a hlad.

Výsledkem jeho bádání je jedlý beton – unikátní hmota, která má být dostatečně pevná na stavbu přístřešku, ale zároveň natolik stravitelná, že z ní po sezóně můžete uvařit guláš.

„Když se to správně nechá vyzrát, má to křupavost sušenky, ale pevnost základové desky. Ideální třeba na zahradní altán, který si pak po sezóně dáte k večeři,“ vysvětluje Dráp při ochutnávce vlastního zahradního betonu, který byl původně určen jako podklad pro terasu a bazének.

Co to vlastně je?

Podle jeho vlastních slov jde o směs z kukuřičného škrobu, jedlé sody, chia semínek a mikronizovaného cementu. Vše je pečlivě propočítáno, vyhněteno, zapečeno v staré peci a nakonec vylisováno do tvaru „stravitelných prefabrikátů“.

„Je to něco mezi griliášem, betonovou tvárnicí a vánočním perníkem od mojí tety z Roudnice. Její perníky taky nešly kousnout, ale držely tvar i po dvaceti letech.“

K čemu je to dobré?

  • Nouzové jídlo pro postapokalyptickou dobu. Dráp tvrdí, že jeden jeho „cibulový nosník“ nasytí dospělého člověka na tři dny. Při dešti lehce změkne a získá konzistenci rybí pomazánky.
  • Festivalová architektura. Pódium, lavičky i záchodky se po akci rozporcují, snědí, nebo rozdají charitě. „Náš stan na Rock for People měl příchuť chili-limetka. Nikdo si nestěžoval.“
  • Zednický snack. Podle Drápa mají zedníci rádi, když si během práce mohou „ukousnout kousek zdi“ – hlavně v zimě. „Je to jako müsli, ale s vápnem.“
  • Ekologický přístup. Když vám spadne plot, prostě ho sníte. Žádný odpad.

Co říká věda?

Odborníci jsou zdrženliví. Univerzita Pardubice se od projektu distancovala, a Chemický institut vydal stručné stanovisko:

„Konzumaci stavebních hmot obecně nedoporučujeme.“

Dráp však trvá na tom, že jde o novou éru stavebnictví, kterou přirovnává k době, kdy se začal beton míchat s ocelí. Jen teď místo oceli přidává… rozinky.

A co dál?

Zdeněk má velké plány. V současnosti pracuje na omítce s příchutí pistácie, vodovzdorné vaflové střešní krytině a cihle s nugátovou náplní. Cílem je oslovit zejména:

  • outdoorové nadšence
  • festivaly a dočasné akce
  • záchranné složky v oblastech bez potravinové pomoci
  • studenty na kolejích, kteří nepoznali zeleninu déle než měsíc

Jeho startup BetoEAT sice zatím sídlí v maringotce, ale už získal tři lajky od lidí, kteří si mysleli, že jde o nový foodtruck.

A opravdu to někdo snědl?

Na závěr rozhovoru jsme se zeptali, zda vynálezce sám někdy jedl vlastní produkt.

„Jeden roh garáže jsem snědl. Trochu jsem pak ztvrdl, ale ten křupavý element… ten stál za to.“

Leave a comment