Redakce VLNITÉ PRAVDY přináší výjimečný rozhovor s paní Boženou, dlouholetou mentorkou hajzlbab, a její učnicí Alenou, která se učí tomuto starobylému a často nedoceněnému řemeslu.
Redaktor: Paní Boženo, začněme přímo. Mluví se o tom, že umělá inteligence bere lidem práci. Má hajzlbaba důvod se bát?
Božena (mentorka): Ale kdepak! Žádná mašina nikdy nedokáže rozpoznat, kdo je právě v nouzi, a komu dát o útržek papíru víc. To vyžaduje instinkt, lidské oko, a někdy i ženskou intuici.
Alena (učeň): Přesně tak. Já jsem si jednou zkusila představit, že bych tam seděla místo sebe robota. A co by dělal? Automaticky by odměřil dva čtverečky na osobu. Ale já se podívám, vidím zoufalství v očích, a řeknu: „Tak jo, přidejme třetí, dneska máš těžký den.“ To stroj prostě neumí.
Redaktor: Vraťme se k praxi. Hodně lidí si myslí, že práce hajzlbaby je jen o sezení u dveří. Ale vy máte dokonce systém počítání útržků papíru, že?
Božena: To je základní disciplína. Každý hajzlbabí učedník se musí naučit matematiku útržků. Není to jen počítání – je to správa zdroje. Víte, že správně vychovaný host se spokojí se třemi útržky, ale ti, co neumí hospodařit, by vzali klidně metr? Já vedu Alenu, aby v oku poznala, kolik komu připadá.
Alena: Učím se, že jsou různé typy uživatelů. „Nervózní trhač“ – ten bere moc rychle, „opatrný složič“ – ten si vystačí s málem. A pak jsou „romantičtí čtenáři“, co si s útržkem hrají, jakoby to byla poezie.
Redaktor: Dobře. Ale teď k otázce, která možná lidi zarazí. Vy jste několikrát říkaly, že i troška smradu má svou hodnotu. Jak to myslíte?
Božena: Smrad je vlastně paměť prostoru. Když vstoupíte a ucítíte, víte, že jste na záchodě. Bez něj byste byli dezorientovaní. Moderní osvěžovače ten přirozený signál potlačují.
Alena: Já jsem na začátku taky nechápala, proč to paní Božena pořád zdůrazňuje. Ale pak mi došlo, že trochu smradu je vlastně důležitý – dává pokoru. Připomíná, že jsme lidi z masa a kostí, a ne roboti.
Redaktor: Poslední otázka. Proč si myslíte, že je dobré, aby toto povolání přežilo i do budoucna?
Božena: Protože hajzlbaba není jen správce dveří a papíru. Je to strážkyně důstojnosti. Já vždycky říkám: „Dokud hajzlbaba sedí, svět ještě drží pohromadě.“
Alena: A já dodám, že to je vlastně forma služby lidem. Někdo prodává sny, my dáváme klidné vykonání základní potřeby. A to je možná důležitější.
Takže se zdá, že i v době robotů, samoobslužných kas a chytrých záchodových prkének má hajzlbaba před sebou dlouhou budoucnost…..
Vlnitá Pravda 
Leave a comment