Praha se stala hlavním městem světových drbů
Když se v roce 2019 Mezinárodní federace pro orální folklór (IFOF) rozhodla založit oficiální World Gossip Championships, málokdo věřil, že z toho bude fenomén. Jenže o šest let později už je to regulérní sportovní disciplína, sledovaná stovkami milionů diváků online. Letos se mistrovství poprvé konalo v Praze a český tým využil domácí prostředí naplno.
Do hlavního města se sjelo 47 národních výprav – od tradičně silných středomořských zemí (Itálie, Španělsko, Řecko), přes východoevropské matadory (Polsko, Ukrajina), až po překvapivá družstva z Asie, kde se disciplína drbání teprve rozvíjí. „My jsme začínali se šeptandou na tržištích, teď už trénujeme s WhatsApp skupinami,“ vysvětlil trenér thajského týmu.
Národní hrdinka z Horního Bezděkova
České barvy hájila pětice velikánek, vedená legendární Blaženou (68) z Horního Bezděkova. V rodném městě ji znají všichni – nejen proto, že nikdy nevynechá jediný trh s domácími koláči, ale hlavně proto, že umí během cesty od samoobsluhy domů zvládnout okomentovat zdravotní stav půlky sousedů.
„Můj denní trénink začíná v šest ráno,“ vysvětluje Blažena. „Jdu pro rohlíky, po cestě potkám aspoň tři lidi a každý už ví něco nového. Důležité je si to zapamatovat, přibarvit a pak ve frontě u pošty poslat dál. Tam se to rozvine jak lavina.“
Trenér českého týmu, bývalý profesionální taxikář z Ostravy, má pro Blaženu jen slova chvály: „Je to maratónkyně drbu. Nikdy jí nedojde dech, dokáže jet tři hodiny v kuse bez vody. A hlavně – má přirozenou autoritu. Když Blažena něco řekne, i kdyby to byla úplná blbost, nikdo si nedovolí jí odporovat.“
Finálový souboj století
Na cestě do finále porazila Blažena nejprve maďarskou mistryni Ildikó (specialistku na sousedské války), poté italskou hvězdu Claudii (známou schopností vymyslet nevěru během jedné minuty) a v semifinále španělskou Mercedes, která má zase neskutečný tah na bránu při komentování svateb.
„Ty Španělky byly těžký oříšek,“ přiznala Blažena. „Mají ohromný temperament, ale na samosběru rakytníku a dřínu u nás v Bězděkově se toho člověk naučí víc než na celé Costa Bravě.“
Ve finále ji čekala Maud z Velké Británie, která byla předem považována za favoritku. V jejím repertoáru nechybí šestihodinový monolog o tom, jak se její švagr rozvedl se svou třetí ženou, a to dokáže dorazit i otrlé soupeřky.
Jenže Blažena vytáhla eso z rukávu: historku o tom, že starosta Horního Bezděkova byl viděn v Lidlu, jak kupuje levnější kečup. To byla rána, která paralyzovala publikum i rozhodčí. Všichni okamžitě googlili slevové letáky, zda je to pravda. Mezitím Blažena plynule přešla na srovnání cen margarínu a přidala i spekulaci, že starostova manželka už dávno peče bábovky z prášku.
Rozhodčí nakonec uznali: bod pro Česko. Maud sice protestovala a tvrdila, že tak závažný drb musí být podložen třemi zdroji, ale Blažena kontrovala památnou větou: „Stačí, že to říkala Maruška z pátýho patra. Ta má vždycky pravdu.“
Atmosféra v hale
O2 universum v Praze zažilo něco, co ještě nepamatovalo. Diváci se chytali za hlavu, smáli se i šokovaně lapali po dechu. V aréně panovalo napětí jako při hokejovém finále. Každý přídavek Blaženy – třeba drobná poznámka o tom, že „mladý Novák má auto na leasing, ale dělá, že je to hotovost“ – vyvolal bouři potlesku.
Na tribuně se objevily transparenty:
- „Blažena na hrad!“
- „Kecy vítězí!“
- „Drby nás spojují!“
Co bude dál?
Po triumfu české reprezentace se rozjela debata o budoucnosti drbání. Ministerstvo školství už připravuje návrh, aby se na základních školách zavedl kroužek „Úvod do šeptandy“. Děti by se učily, jak správně začít větou „Hele, to ti říkám jenom mezi náma…“ a jak pracovat s intonací při dramatických pauzách.
Také se mluví o možné profesionalizaci disciplíny. „Chtěli bychom zavést ligovou soutěž – regionální kola, krajské finále a celostátní šampionát,“ řekl předseda svazu. „Drbání už dávno není jen koníček, je to tvrdý sport.“
Blažena sama ale naznačila, že její kariéra vrcholí: „Já si to svoje zlato odsedím na lavičce před domem. Tam mám své publikum, svoje kulisy i svoje témata. Ať teď ukážou mladí.“
Česká republika se stala drbnou velmocí. Finálová historka o kečupu starosty se už dnes vypráví v hospodách, tramvajích i u rodinných obědů. A kdo ví – možná se za pár let budou naše děti chlubit, že jsou potomky mistryně světa v drbání.
Jedno je ale jisté: Mistrovství světa 2025 ukázalo, že drb není jen řeč, ale kulturní fenomén, ve kterém jsme Češi prostě nejlepší.
Exkluzivní rozhovor s mistryní světa Blaženou
Redakce: Paní Blaženo, gratulujeme k titulu mistryně světa v drbání! Jaké jsou vaše první dojmy?
Blažena: No děkuju pěkně. Je to radost, ale taky dřina, víte? Já říkám – bez pořádný fronty u pošty by to člověk nedotáhl nikam.
Redakce: Co rozhodlo finále proti Maud z Velké Británie?
Blažena: Hlavně ten Lidl. To byla trefa do černýho. Všichni ví, že starosta rád machruje, a když se řekne, že kupuje levnej kečup, to se chytne každý. To je univerzální jazyk, jako když řeknete, že soused pere v noci – hned to každej rozumí.
Redakce: Jak vypadá váš trénink?
Blažena: Každej den vstanu, jdu k sámošce, tam mám základní kolo. Pak posilovna – to znamená schody v baráku, tam potkám sousedku z pátýho, co má vždycky nový zprávy. A večer regenerace – telefonát s Maruškou, tam si vyměníme poznatky. Někdy si dám i přípravný kemp v čekárně u doktora, tam je to tvrdá škola.
Redakce: Byl moment, kdy jste si řekla: „Jo, tohle vyhraju“?
Blažena: Ano, když jsem slyšela, že Maud se rozkecala o švagrovi. To je fajn, ale to už se dneska moc nenosí. Já vsadila na jídlo a ekonomiku – to lidi zajímá víc než nějaký rozvody v Anglii.
Redakce: Co plánujete dál?
Blažena: Já si sednu zase na lavičku před dům, tam mám svůj tým věrných posluchaček. Ať mladý ukážou, co v nich je. Ale jestli bude mistrovství zase u nás, tak to ještě zvážím. To bych se nechala přemluvit.
Redakce: Máte pro mladé adepty drbání nějaký vzkaz?
Blažena: Ať se nestyděj začít s maličkostma. Stačí „hele, říkala Anča, že tamhle Franta má nový kolo“ – a už to jede. Hlavně se nebát přibarvit, to je jako koření do polívky. Bez toho je drb jen jako suchý brambory.
Vlnitá Pravda 
Leave a comment