Průzkum: Češi věří, že 70 % počasí je osobní

Lidé si myslí, že když prší, je to naschvál kvůli nim

Praha – Nový průzkum společnosti MeteorData Consulting odhalil znepokojivý fenomén: až ze 70 %, Češi věří, že počasí není náhoda, ale že má přímou souvislost s jejich životem. Jinými slovy – když prší, je to naschvál kvůli nim.

„Jsem chodící barometr“

Paní Jiřina (54) z Třebíče si je jistá: „Vždycky, když si umyju okna, do dvou hodin začne pršet. To už není náhoda, to je osobní útok. Nebo když si vezmu nové bílé kalhoty do kostela – do pěti minut prší a mám je mokré a špinavé. Já jsem prostě pro počasí magnet.“

Podobně to vnímá i student Marek (22): „Když se učím na zkoušku a rozhodnu dát si hulpauzu na balkoně, vždycky začne foukat vítr tak, že mi rozhází papíry.“

Meteorologové nevěří svým uším

Odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu se snaží zachovat chladnou hlavu. „Počasí je složitý fyzikální jev, ale není cílené,“ vysvětluje meteoroložka doc. Novotná. „Mrak opravdu neví, že paní Věra jede k moři. A bouřka nemá zájem zničit maturák studentům na vesnickém hřišti.“

Jenže podle výzkumu až 42 % dotázaných věří, že jejich osobní život má vliv na to, zda prší. „Když jsem šla poprvé na rande, lilo jak z konve. To se nemůže stát jen tak!“ tvrdí respondentka Lenka (28).

Kdo je největší oběť počasí?

Průzkum také ukázal, že nejvíce „osobně postiženými“ se cítí tyto skupiny:

Majitelé čerstvě umytých aut – 89 % tvrdí, že déšť je jejich osobní nepřítel.
Kuřáci – 76 % z nich věří, že déšť přichází vždy, když si zapálí cigaretu venku.
Brigádníci na polích – 64 % si myslí, že bouřka se řídí jejich směnou.
Svatebčané – 58 % věří, že déšť na jejich svatbě nebyl náhoda, ale přímo rána osudu.

Pan Lubomír (61) to shrnul po svém: „Já si myslím, že když jdu na houby, počasí se se mnou domluví. Když chci plný košík, začne lejt. To není náhoda, to je škodolibost.“

Počasí jako osobní zpráva

Psychologové vysvětlují, že jde o přirozený jev – lidé mají tendenci hledat souvislosti mezi náhodnými událostmi a vlastním životem. „Říkáme tomu egocentrická meteorologie,“ říká psycholog Radim Kříž. „Je to podobné jako když si někdo myslí, že písničky v rádiu jsou vybírány speciálně pro něj.“

Někteří respondenti ale jdou ještě dál a vnímají počasí jako doslova vědomého partnera. „Vítr se mnou komunikuje,“ tvrdí paní Soňa (46). „Když fouká silně, znamená to, že jsem se rozhodla špatně. A když je bezvětří, tak se na mě asi hněvá.“

Mezinárodní srovnání

Zajímavé je, že Češi nejsou sami. Podle srovnávací studie věří 62 % Italů, že počasí sabotuje jejich dovolenou, zatímco 74 % Britů je přesvědčeno, že déšť padá vždy, když si konečně koupí sluneční brýle.

„Češi jsou ale specificky pesimističtí,“ vysvětluje sociolog Petr Mach. „U nás se to projevuje zvlášť silně, protože národ má pocit, že mu všichni hází klacky pod nohy – a obloha není výjimkou.“

Osobní historky z terénu

Pavel, 37 let: „Když jdu venčit psa, je jasno. Ale jakmile vezmu sáček na exkrementy, spustí se slejvák. To není příroda, to je špatný, hnědý humor.“
Dana, 41 let: „Když mám rande na zahrádce, spadne přesně jedna kapka na mou hlavu. Nikdy na partnera. Vysvětlete mi to!“
Radovan, 42 let: „Vždy když jdu mamince pro čerstvé pečivo tak začne bouřka. To už je spiknutí. Ale já to pro ní vždy udělám rád“

Závěr: počasí jako český osud

Výsledky průzkumu jasně ukazují: Češi nevnímají déšť, vítr či bouřku jako přírodní jevy, ale jako osobní poselství. Často negativní. Když prší, tak jen proto, aby jim to zkazilo den. Když svítí slunce, tak jen proto, aby jim bylo vedro v tramvaji.

A tak se potvrzuje staré české rčení: „Počasí? To je proti nám.“

Vlnitá Pravda