Recenze knihy „Slavné poslední věty“ od Bronislava Kedlubna Rychetského

Bronislav Kedluben Rychetský přišel s knihou, která je směsí černého humoru, tragédie a ryze české poetiky každodenního života. Jeho novinka Slavné poslední věty zachycuje reálné výroky Čechů a Češek během posledních 13 let těsně před jejich odchodem ze světa. Pokud Darwinovy ceny oslavují lidskou pošetilost a extrémní nápady, Rychetského sbírka přináší podobný pohled – jen v podstatně lidštější, bohémské a místy až dojemně absurdní podobě.

Autor sám říká, že „poslední věta je jako podpis života – stručný, ale výstižný.“

20 vybraných „slavných posledních vět“ z knihy

Každá je zapsána i s kontextem – protože bez něj by nebyla ta pravá česká tragikomedie.

„Koukej, jak to klouže! Já to sjedu bez lyží.“ – Roman V., 32 let, Bedřichov.
„Hele, já na tu střechu dojdu jen v ponožkách.“ – František B., 56 let, Ostrava.
„Ne, tu klobásu neohřívej, já si ji strčím rovnou do pusy.“ – Miloslav K., 47 let, Tábor.
„Na tu labuť si klidně sednu, vždyť je ochočená.“ – Lenka P., 29 let, Pardubice.
„Já to pivo vynesu na balkon, ať si ho dáme u zábradlí.“ – Petr M., 44 let, Brno.
„Žádnej plot pod proudem tady není, znám to tu.“ – Antonín R., 35 let, Kolín.
„Ten traktor to ještě uveze, dej tam ty balíky sena 2.“ – Václav J., 63 let, Klatovy.
„Když říkají ‚nekrmit medvědy‘, myslí tím asi chleba.“ – Jindřich L., 41 let, Zlín.
„Já ti říkám, že ten led je ještě pevnej.“ – Radek S., 25 let, Mělník.
„Volej nepotřebuju, já si to do té pánve naliju sám.“ – Bohuslav D., 58 let, Olomouc.
„To je jen sranda, nikdo nikdy nespadl z balkónu třetího patra.“ – Karel F., 19 let, Praha.
„Já ty dráty obejdu, to je přece jen výstraha.“ – Zdeněk T., 52 let, Nymburk.
„Já tam skočím, je to jen pět metrů vody.“ – Ondřej H., 34 let, Slapy.
„Ty houby znám, jedl jsem je už loni.“ – Stanislav O., 67 let, Šumava.
„To je ale krásná kočička, jdi Dádo blíž..“ – Mirek D., 45 let, Olomoucká ZOO.
„Jestli to kolo projede brankou, tak já taky.“ – Adam P., 14 let, Louny.
„Drž to prase pevně, já mu nasadím čepici.“ – Josef N., 59 let, Vysočina.
„To víno klidně otevřu šroubovákem, vždyť to jde.“ – Luděk Z., 42 let, Písek.
„Ta skála se ani nehne, dívej!“ – Jakub V., 38 let, Adršpach.
„Jeden panák vodky mě nemůže porazit.“ – Dagmar H., 71 let, Uherské Hradiště.

Proč kniha baví

Rychetského přístup je na hranici mezi grotesknem a tragičnem. V každém výroku se mísí lehkovážnost, český humor i kousek smutné reality, že lidská důvěra ve vlastní neomylnost je často větší než fyzikální zákony.

Nejoblíbenější autorova historka? Podle čtenářů právě ta s kočičkou v olomoucké zoo. Rychetský tvrdí, že na něj zapůsobila jako „nejčistší český projev bezelstné radosti, která se během vteřiny změnila v pád do reality“.

Shrnutí

Slavné poslední věty nejsou jen katalogem lidských pošetilostí. Jsou poetickým a zároveň děsivě pravdivým zrcadlem české duše. Zatímco Darwinovy ceny mají cynický, světový odstup, Rychetského kniha je ryze česká – plná hospodského humoru, pivního optimismu a schopnosti smát se i v nejhorších chvílích.

Je to čtení, které vás pobaví, šokuje a možná přiměje, abyste si příště dvakrát rozmysleli, co řeknete, než sáhnete po klobáse u zapnutého grilu nebo medvědovi nabídnete chleba.

Vlnitá Pravda