Pamětníci se v Čisovicích neshodnou, zda je dnes lépe, nebo hůř. Vědí jen, že je to jiné

Reportáž z obce, kde se názor rozdělil bez důvodu

V Čisovicích se o tom nemluví jako o sporu. Spíš jako o dvou větách, které zaznívají ve stejný den, často ve stejné hospodě, někdy dokonce od stejného člověka.

„Dřív to bylo lepší.“
„Naopak, teď je to lepší.“

Na otázku proč se odpověď nedostaví ani v jednom případě.

Obec rozdělená pocitem

Čisovice se za poslední roky objektivně změnily jen mírně. Opravená silnice, nový chodník, modernější obchod. Autobusy jezdí častěji. Internet je stabilní.

Přesto mají místní silný pocit, že se obec nachází na opačných koncích vývoje zároveň.

„Podle mě je to dneska horší,“ říká Jaroslav Hruška (71), bývalý elektrikář.
„Ale neumím říct v čem. Spíš v tom, že to tak cítím.“

O pár metrů dál stojí Ivana Pešková (43), účetní.

„Já bych řekla, že teď je to lepší,“ namítá.
„Všechno funguje. Jen to nepůsobí tak… opravdově.“

Horší, ale klidnější

Skupina obyvatel, která tvrdí, že dřív bylo lépe, často mluví o klidu. Ne o tichu, ale o něčem, co neumí pojmenovat.

„Dřív se člověk tolik nerozhodoval,“ říká Miroslav Benda (68).
„Teď se furt něco řeší. I když se vlastně nic neděje.“

Na otázku, co konkrétně se dnes řeší víc než dřív, odpovídá:

„No… všechno tak nějak. I to, jestli se to řešit má.“

Jiní pamětníci vzpomínají na dobu, kdy věci nebyly přesně dané.

„Když něco nešlo, tak se to nechalo být,“ říká Marie Holubová (75).
„Teď když něco nejde, tak se zjišťuje proč. A to to zhorší.“

Lepší, ale ne úplně

Druhá část obyvatel má opačný názor. Tvrdí, že dnes je lépe – i když neumí říct, v čem spočívá zlepšení.

„Máme víc možností,“ říká Petr Kolařík (36), technik.
„I když je vlastně nevyužíváme.“

Na dotaz, jestli by se chtěl vrátit zpátky, odpovídá bez zaváhání:

„Ne. Ale kdybych se vrátil, asi bych si toho ani nevšiml.“

Podobně mluví i Lenka Šedivá (29):

„Je to teď pohodlnější. Jen mi přijde, že se z toho pohodlí člověk hůř raduje.“

Bizarní vzpomínky bez obsahu

Zajímavé je, že obě skupiny používají podobné obrazy – jen s opačným znaménkem.

„Dřív byl vzduch takovej… měkčí,“ tvrdí Oldřich Konečný (64).
„Teď je čistší. Ale míň příjemnej.“

„Dřív se sedělo jinak,“ říká Božena Vránová (72).
„Nevím jak. Ale židle byly stejný.“

Jiný obyvatel dodává:

„Dřív se chodilo pomalejc. Teď se taky chodí pomalu. Ale jinak.“

Kronika žádnou změnu nezná

Místní kronika žádný zlom nezaznamenává. Žádný rok není označen jako „lepší“ ani „horší“. Jsou tam jen fakta.

„My nezapisujeme pocity,“ říká kronikář Josef Čermák.
„A možná právě proto to tam chybí.“

Odborníci mluví o rozdílném směru stejného pocitu

Podle sociálního historika dr. Aleše Kratochvíla je situace typická.

„Lidé se často shodnou, že došlo ke změně,“ vysvětluje.
„Ale neshodnou se, jestli je pozitivní nebo negativní. To už je osobní interpretace.“

Podle něj je klíčové, že nikdo netvrdí, že se nic nezměnilo.

Jinak, ale nepojmenovatelně

V Čisovicích se tedy lidé neshodnou, zda je dnes lépe, nebo hůř. Shodnou se jen na tom, že je to jiné.

„Kdybych vám měl říct, co přesně se změnilo,“ uzavírá Jaroslav Hruška,
„tak bych si to musel vymyslet. A to nechci.“

A tak se v obci dál žije.
Někteří tvrdí, že hůř.
Jiní, že líp.

Ale všichni by poznali, kdyby se to změnilo znovu.

Vlnitá Pravda