Podle nové interpretace šlo o praktické řešení problému s lidmi, kteří příliš přemýšleli a málo pracovali.
Podle nové studie středověkých historiků a archivářů nebylo založení univerzity v Praze v roce 1348 výsledkem idealistické snahy o rozvoj vzdělanosti, jak se dosud tradovalo. Císař Karel IV. měl podle autorů studie mnohem prozaičtější motiv: potřeboval místo, kam by bylo možné systematicky odkládat lidi, kteří se příliš ptali, příliš uvažovali a pro běžnou práci byli dlouhodobě nepoužitelní.
Univerzita v tomto pojetí neplnila roli centra poznání, ale regulační nástroj.
Problém přemýšlivých lidí
Dochované listiny z poloviny 14. století opakovaně zmiňují stížnosti na osoby, které se vyhýbaly řemeslu, vojenské službě i správním povinnostem s odkazem na „studium“, „rozjímání“ nebo „přípravu textů“.
„Byli to lidé, kteří nikdy nebyli hotoví,“ uvádí studie.
„Vždy něco zkoumali.“
Podle historiků tito jedinci zatěžovali města i dvůr – nebyli nebezpeční, ale nebyli užiteční.
Univerzita jako úložiště
Založení univerzity umožnilo tyto osoby centralizovat, evidovat a dlouhodobě zaměstnat činností, která vypadala důležitě, ale nevyžadovala okamžitý výstup.
„Bylo to elegantní řešení,“ píše studie.
„Dáte jim tituly, lavice a latinu.“
Studenti a učenci tak získali status, ubytování a jasně vymezený prostor. Zbytek společnosti získal klid.
Studium bez konce
Autoři studie si všímají, že rané univerzitní studium nemělo jasně definovaný konec. Délka studia byla proměnlivá, někdy prakticky neomezená.
„To nebyla chyba systému,“ upozorňují historici.
„To byl jeho hlavní princip.“
Člověk, který studoval, byl oficiálně „v procesu“. Nemusel pracovat, ale ani se nepočítalo, že něco dokončí.
Užitečná neproduktivita
Z archivních pramenů vyplývá, že univerzita rychle absorbovala osoby, které by jinak komplikovaly chod společnosti – pisálky, teoretiky, kazatele bez farnosti, chronické diskutéry.
„Byli pod dohledem,“ uvádí studie.
„A hlavně byli někde.“
Výuka probíhala pomalu, v jazyce, kterému rozuměl jen omezený okruh lidí. Diskuse byly dlouhé a málokdy vedly k závěru.
Klid pro říši
Podle studie tím Karel IV. dosáhl zásadního efektu: oddělil myšlení od práce.
„Říše potřebovala pole, silnice a daně,“ píší autoři.
„Ne otázky.“
Univerzita tak fungovala jako nárazníková zóna mezi realitou a lidmi, kteří s ní měli problém.
Vedlejší efekt: vzdělání
Autoři připouštějí, že vzdělání bylo přítomno, ale považují ho za vedlejší produkt.
„Něco se naučili,“ konstatuje studie.
„Ale nebyl to cíl.“
Hlavním cílem bylo, aby se přemýšliví lidé navzájem zaměstnávali.
Závěr bez iluzí
Studie netvrdí, že Karel IV. neměl vztah ke vzdělanosti. Pouze upozorňuje, že praktická správa říše vyžaduje méně ideálů a více řešení.
„Univerzita nebyla snem,“ uzavírá studie.
„Byla organizačním opatřením.“
Pokud je tato interpretace správná, pak Karlova univerzita nevznikla proto, aby lidé věděli víc, ale aby ostatní mohli pracovat v klidu.
A možná právě proto funguje dodnes.
Vlnitá Pravda 
Leave a comment