Kulturní analýza hrnkové ekonomiky odhaluje, že hrnek není nádobí, ale paměťový nosič.
Podle nové sociologicko-antropologické studie má průměrná česká domácnost více hrnků než členů domácnosti. Na první pohled jde o banální zjištění. Při bližším pohledu se však ukazuje, že hrnek v české kultuře neplní pouze praktickou funkci.
Hrnek je archiv.
Hrnek je vzpomínka.
Hrnek je vztah.
A někdy i výmluva, proč se ještě jeden další hodí.
Hrnek jako osobní území
Autoři studie upozorňují, že hrnek v české domácnosti nefunguje jako sdílený předmět. Naopak.
„Každý má svůj hrnek,“ uvádí hlavní autor výzkumu, sociolog prof. Radim K. Blaha.
„A často jich má víc, protože jeden nestačí pokrýt celý den.“
Podle něj si lidé vytvářejí hrnkové rituály:
- ranní hrnek
- pracovní hrnek
- víkendový hrnek
- hrnek na návštěvy
- hrnek, který se používá jen, když už jsou všechny ostatní špinavé
„Když člověk sáhne po jiném hrnku než po svém, často to vnímá jako drobné narušení pořádku,“ dodává Blaha.
„Někteří respondenti to popsali jako pocit, že něco není v pořádku, i když objektivně je.“
Hrnky jako paměťové objekty
Významná část hrnků podle studie vůbec neslouží k pití. Slouží k připomínání.
- hrnek z dovolené
- hrnek od kolegů
- hrnek s logem firmy, která už neexistuje
- hrnek s vtipem, který už není vtipný
- hrnek z období, na které se nevzpomíná, ale vyhodit se nechce
„Hrnek je levný suvenýr s extrémně dlouhou emoční životností,“ říká kulturní antropoložka Jana Pešková.
„Je to jeden z mála předmětů, který si člověk dovolí nechávat, i když už dávno ztratil původní význam.“
Jedna z respondentek studie, paní Marie z Tábora, to popisuje jednoduše:
„Ten hrnek mám od kolegyně, co odešla. Já už si ani nepamatuju kam. Ale když ho vezmu do ruky, tak si říkám, že tady fakt byla.“
Firemní hrnek jako základní jednotka
Specifickou kategorií jsou firemní hrnky.
Podle výzkumníků jde o nejrychleji se množící typ hrnku v českých domácnostech.
„Firemní hrnek je objekt, který přežije restrukturalizaci, fúzi i výpověď,“ uvádí ekonomický sociolog Pavel Richter.
„Je to jediný hmotný benefit, který si zaměstnanec odnese a který mu nikdo nikdy nevezme zpátky.“
V mnoha domácnostech se tak nachází hrnky s logy:
- firem, kde už dotyčný nepracuje
- projektů, které skončily bez výsledku
- konferencí, na které si nikdo nepamatuje
„Je to vlastně taková historie kariéry v keramice,“ dodává Richter.
Nerovnováha mezi příjmem a výdejem hrnků
Studie upozorňuje na strukturální problém:
hrnky přicházejí do domácnosti rychleji, než odcházejí.
„Hrnek se vyhazuje jen ve dvou případech,“ uvádí jeden z autorů studie.
„Když je fyzicky rozbitý, nebo když se někdo opravdu naštve.“
Funkční hrnek podle něj nemá jasný konec životního cyklu.
„Respondenti opakovaně uváděli větu: Ten se ještě může hodit,“ stojí ve studii.
„Nikdo však nedokázal přesně říct, na co.“
Hrnková ekonomika jako systém
Autoři popisují vznik tzv. hrnkové ekonomiky.
Hrnek se nikdy úplně nevyhodí.
Pouze se přesune.
Z kuchyně do práce.
Z práce na chalupu.
Z chalupy do sklepa.
Ze sklepa do krabice „na později“.
„Je to cirkulární ekonomika, ale bez fáze recyklace,“ vysvětluje environmentální analytik Tomáš Vlk.
„Hrnek se nepřemění. Hrnek jen migruje.“
Generační přenos hrnků
Výzkum zaznamenal i fenomén děděných hrnků.
„Lidé si nechávají hrnky po rodičích a prarodičích,“ uvádí studie.
„Ne proto, že by byly kvalitní. Ale proto, že jsou známé.“
Pan Jaroslav z Kolína popisuje:
„Tenhle hrnek měl táta vždycky na kafe. Když ho mám já, tak mám pocit, že tady furt je. I když vím, že není.“
Podle autorů jde o nenápadnou formu domácí paměti.
„Hrnek je malý památník, který se vejde do skříňky,“ říká antropoložka Pešková.
Hrnky v důchodu
Zvláštní kategorií jsou hrnky, které se už nepoužívají, ale nelze je vyhodit.
- hrnek s uraženým ouškem
- hrnek s vybledlým potiskem
- hrnek, který protéká
- hrnek, který už nikdo nemá rád
„Jsou to hrnky v důchodu,“ uvádí jeden z výzkumníků.
„Nepracují, ale pořád jsou součástí domácnosti.“
Jedna respondentka to shrnula lakonicky:
„Ten už nepoužíváme. Ale kdybych ho vyhodila, přišlo by mi to blbý.“
Hrnky jako mapa vztahů
Podle autorů lze z hrnků v domácnosti rekonstruovat vztahovou historii.
„Když se podíváte do skříňky, vidíte pracovní život, vztahy, dovolené i rozchody,“ říká sociolog Blaha.
„Je to autobiografie v keramice.“
Tichá pointa
Zjištění, že Češi mají doma víc hrnků než lidí, není podle autorů jen statistickou zajímavostí.
Je to kulturní vzorec.
Hrnek není spotřební zboží.
Hrnek je paměťová jednotka.
Hrnek je důkaz, že něco bylo.
A možná právě proto jich nikdy není dost málo.
Protože vyhodit hrnek neznamená vyhodit nádobí.
Znamená vyhodit malý kus minulosti.
A na to nejsou české domácnosti kulturně připravené.
Vlnitá Pravda 
Leave a comment