Objevila se nová profese: koordinátor domácích kabelů

Člověk, který ví, k čemu jsou kabely, co už nikdo nepoužívá

Ještě donedávna šlo o drobný domácí problém. Krabice kabelů. Šuplík plný nabíječek. Taška, ve které je všechno možné. V posledních měsících se však podle několika zdrojů začíná objevovat nová specializovaná služba, která se tomuto jevu věnuje systematicky.

Říká si:
koordinátor domácích kabelů.

Nejde o elektrikáře.
Nejde o IT technika.
Jde o člověka, který se vyzná v tom, co většina domácností už dávno vzdala.

„Nejtěžší není poznat kabel. Nejtěžší je přiznat, že už ho nikdy nepoužijete.“

Rozhovor s Emilem K., průkopníkem profese koordinátor domácích kabelů

Když Emil K. před několika lety poprvé začal systematicky třídit kabely ve vlastním bytě, netušil, že tím položí základy nové profese. Dnes se představuje jako koordinátor domácích kabelů. Jeho práce spočívá v tom, co většina lidí dlouhodobě odkládá: pojmenovat, identifikovat a rozhodnout o osudu kabelů, jejichž původ i účel už nikdo nezná.

Sešli jsme se v jeho malém kancelářském prostoru, kde má na policích desítky typů konektorů, starých adaptérů a kabelů označených ručně psanými štítky.

Jak byste laikovi vysvětlil, co přesně děláte?

Lidé si myslí, že třídím kabely.
Ve skutečnosti třídím nejistotu.

Kabel je jen médium. Skutečný problém je, že lidé neumějí říct: tohle už nepotřebuju. Kabel je pro ně zástupný symbol budoucnosti, která možná přijde.

Kdy jste si uvědomil, že z toho může být profese?

Když jsem pomáhal známým. Nejdřív jen jedné domácnosti. Pak další. A všude to bylo stejné.

Krabice. Taška. Šuplík.
A věta: Nevíme, co to je, ale nevyhazujeme to.

Uvědomil jsem si, že lidi nepotřebují technika. Potřebují někoho, kdo jim dovolí se toho zbavit.

Co je první věc, kterou u klientů děláte?

Všechno vysypu na stůl.

To je důležitý moment. Kabely musí být vidět. Dokud jsou v krabici, působí jako potenciál. Na stole začnou působit jako realita.

Jak poznáte, k čemu kabel je?

Upřímně? Často to není těžké.

Těžké je říct klientovi, že to, co si deset let schovává, už nemá smysl.

Nejčastější reakce není technická. Je emocionální.

Jaká je nejčastější věta, kterou od lidí slyšíte?

„To nevyhazuj, to se může hodit.“

A druhá nejčastější:

„To byl k něčemu, ale nevím k čemu.“

Co s těmi kabely děláte dál?

Rozděluju je do kategorií:

aktivní
záložní
historické
neidentifikovatelné
k vyřazení

Nejcitlivější je ta poslední.

Proč?

Protože tam se láme vztah.

Když řeknu: tohle je k vyřazení, neříkám jen něco o kabelu. Říkám něco o období, kdy byl důležitý.

Lidi si často pamatují, kdy kabel používali, i když už nevědí jak.

Máte nějaký případ, který vám utkvěl v paměti?

Jedna paní měla kabel od prvního notebooku. Ten notebook už deset let neexistoval.

Řekla mi:
„Ten kabel si nechávám, protože tehdy jsem začala pracovat.“

Ten kabel nebyl technický objekt.
Byl to památník.

Setkáváte se s odporem?

Ano. Pasivním.

Lidi nesouhlasí tiše. Neřeknou ne. Řeknou: no, tak to zatím necháme.

To je jejich způsob, jak si ponechat možnost, že minulost ještě není úplně pryč.

Dá se podle kabelů poznat domácnost?

Velmi.

Vidíte, kolik bylo telefonů.
Kolik bylo stěhování.
Kolik bylo změn práce.

Je to technická autobiografie.

Co je podle vás největší mýtus o kabelech?

Že se jednou budou hodit.

Ve skutečnosti se kabel hodí jen tehdy, když víte k čemu. Jakmile nevíte, je to už jen symbol.

Jak reagují lidé po vaší návštěvě?

Říkají dvě věci:

„Je tady najednou víc místa.“
A: „Je mi divně lehko.“

To druhé je důležitější.

Myslíte, že se tahle profese rozšíří?

Ano. Protože kabely nejsou problém.

Problém je, že se neumíme rozloučit s věcmi, které ještě nejsou rozbité, ale už nejsou potřebné.

Co byste poradil lidem, kteří mají doma plnou krabici kabelů?

Ať si je jednou vysypou.

Ne aby je vyhodili.
Ale aby se na ně podívali.

Protože v tu chvíli si uvědomí, že většina z nich už neslouží budoucnosti.

Slouží minulosti.

Tichá pointa

Koordinátor domácích kabelů není profese, která by vznikla proto, že máme moc techniky.

Vznikla proto, že máme problém uzavřít kapitoly.

Každý kabel říká:
možná se to ještě vrátí.
možná to ještě bude potřeba.
možná to ještě přijde.

A Emil K. je jedním z prvních lidí, kteří si vydělávají tím, že klidně a systematicky říkají:

Ne.
Už to nepřijde.

A právě proto jeho služby poptávka pomalu roste.

Vlnitá Pravda