Vlnitá Pravda

OLOMOUC / ROTTERDAM – Příběh pana Vladislava (57) dlouhá léta zahříval srdce všech romantiků v okolí. Patnáct let si dopisoval s holandskou přítelkyní jménem Gertruda. Každé pondělí poslal dopis. Každý čtvrtek přišla odpověď.

Byl to vztah, který přežil ekonomické krize, výměnu tří premiérů, zdražení másla i Vladislavovo krátké období sběratelství zahradních trpaslíků.

„Byla to žena mých snů,“ říká Vladislav a zasněně hledí do dálky. „Psala nádherně. Měla krásný rukopis. Používala středníky. Dneska už skoro nikdo nepoužívá středníky.“

Podle jeho slov si s Gertrudou vyměnili více než 2 700 dopisů.

Psali si o životě.

O počasí.

O sýrech.

O tulipánech.

Jednou si dokonce tři měsíce dopisovali pouze o správném skladování brambor.

„To byl asi nejkrásnější podzim mého života,“ vzpomíná Vladislav.

Osudná fotografie

Po patnácti letech romantického vztahu přišel okamžik, který všechno změnil.

Gertruda se rozhodla poslat svoji fotografii.

Vladislav si obálku otevřel v pondělí v 17:42.

V 17:43 už seděl na židli.

V 17:44 si musel lehnout.

V 17:45 vypil dva hrnky heřmánkového čaje.

„Nechci být povrchní člověk,“ vysvětluje. „Ale když jsem tu fotku uviděl, ztratil jsem na chvíli schopnost správně odhadovat vzdálenosti.“

Podle sousedů byl Vladislav několik dní v šoku.

„Normálně chodil po vesnici a jen opakoval větu: To přece není možné. To přece není možné,“ popisuje sousedka paní Božena.

Romantika versus realita

Psychologové upozorňují, že podobné případy nejsou výjimečné.

Pokud si dva lidé patnáct let pouze dopisují, začne si lidský mozek postupně vytvářet vlastní představu.

„Pan Vladislav si zřejmě vytvořil obraz vysoké blondýnky s jemným úsměvem,“ vysvětluje odborník na mezilidské vztahy docent Jaroslav Krumpálek.

„Realita byla podle všeho trochu jiná.“

Podle informací Vlnité pravdy Gertruda připomínala kombinaci účetní z okresního úřadu, kapitána říční dopravy a lehce unaveného baseta.

Druhý šok

Situace se však nečekaně otočila.

O týden později poslal svoji fotografii také Vladislav.

Gertruda přestala odepisovat.

Komunikace ustala.

Po patnácti letech.

Bez vysvětlení.

Bez rozloučení.

Bez jediné pohlednice.

„Takže nakonec jsme byli zklamaní oba,“ uznává dnes Vladislav.

Naděje umírá poslední

Přesto si pan Vladislav zachovává optimismus.

Nedávno si totiž začal dopisovat s novou ženou z Belgie.

Jmenuje se Monique.

Má nádherný rukopis.

Používá středníky.

A oba se společně dohodli, že fotografie si vymění, do jednoho roku, por jistotu.

„Tentokrát na to půjdu opatrně,“ říká Vladislav.

A zatímco venku pomalu zapadá slunce, sedí u kuchyňského stolu, namáčí pero do inkoustu a píše:

Milá Monique,

dnes jsem koupil novou sadbu a jsem nadšený.

Myslel jsem přitom na tebe…….

Láska si totiž vždycky najde cestu.