Díl první: Překročení hranice a první kontakt s domorodci
Speciální reportáž Vlnité pravdy
Jen málokterý člověk se odváží tam, kam se ostatní bojí byť jen podívat na mapě.
Ještě méně lidí si tam vezme pouze batoh, dvě tatranky a powerbanku nabitou na 43 %.
Přesně to však učinil známý dobrodruh, cestovatel, geografický maximalista a držitel certifikátu o absolvování školení BOZP, Velamo Shafajishti, když se vydal do neprobádaných oblastí dalekého Slovenska.
Výprava začala za úsvitu.
„Naposledy jsem se podíval na české území. Na benzínovou stanici. Na stánek s párky. Na billboard s levnými plastovými okny. Nevěděl jsem, zda to vidím naposledy.“
vzpomíná dnes Velamo.
Po několika hodinách příprav nadešel okamžik, kterého se všichni obávali.
Překročení hranice.
Vstup do neznámé zóny
Atmosféra byla napjatá.
Vítr zesílil.
Ptáci ztichli.
Navigace v telefonu oznámila:
„Vítejte na Slovensku.“
Velamo později přiznal, že právě v tu chvíli pocítil lehkou závrať.
„Najednou bylo všechno jiné. A přitom skoro stejné. To je na tom to nejděsivější.“
Podle jeho deníku následovalo několik minut naprostého zmatku.
Silnice pokračovala.
Domy vypadaly stejně.
Auta také.
Lidé rovněž.
„Začal jsem pochybovat, jestli jsem skutečně překročil hranici, nebo jsem se stal součástí nějakého velmi propracovaného sociálního experimentu.“
První kontakt s domorodci
K rozhodujícímu momentu došlo v malé osadě známé pod názvem Bratislava.
Velamo vstoupil do místního obchodního zařízení a pokusil se navázat kontakt s původním obyvatelstvem.
„Dobrý den.“
řekl opatrně.
Domorodec za pokladnou se na něj podíval.
„Dobrý deň.“
odpověděl.
Následovalo několik sekund napjatého ticha.
Obě civilizace se navzájem studovaly.
Nakonec domorodec položil zásadní otázku:
„Taška?“
Velamo přiznává, že v tu chvíli zvažoval ústup.
„Nevěděl jsem, zda jde o pozdrav, výzvu k souboji nebo nabídku obchodního partnerství.“
Situace se naštěstí uklidnila.
Za cenu 0,19 eura získal plastový artefakt známý mezi místními jako nákupní taška.
První diplomatický kontakt byl navázán.
Směr vnitrozemí
Po několika hodinách odpočinku učinil Velamo rozhodnutí, které mnozí odborníci dodnes označují za kontroverzní.
Nevrátil se.
Místo toho zamířil hlouběji do slovenského vnitrozemí.
K místu, kam běžný turista většinou nevstoupí.
Na autobusové nádraží.
Podle svědků zde strávil několik hodin pozorováním místních migračních tras a studiem záhadných jízdních řádů.
Nikdo přesně neví, jaké bylo jeho konečné rozhodnutí.
Jisté je pouze jedno.
Včera v 15:35 odeslal do redakce svou poslední zprávu.
„Vidím autobus.“
Od té doby se neozval.
Je samozřejmě možné, že nastoupil.
Je rovněž možné, že nenastoupil.
Právě tato nejistota dnes trápí tisíce čtenářů Vlnité pravdy.
Redakce průběžně monitoruje situaci a snaží se získat nové informace o pohybu našeho dobrodruha.
V tuto chvíli však můžeme pouze čekat.
A doufat.
Doufat, že se Velamo Shafajishti z hlubin slovenského vnitrozemí opět ozve.
Nebo alespoň pošle fotografii autobusové zastávky.
Pokračování příště
Ve druhém díle se pokusíme zjistit, zda Velamo skutečně nastoupil do autobusu, kam autobus směřoval a zda je pravda, že byl naposledy spatřen s párkem v rohlíku a výrazem člověka, který už nemá cestu zpět.
Vlnitá Pravda 
Leave a comment