Když jsem v sobotu ráno přijel do kulturního domu ve středočeských Čisovicích, očekával jsem klasickou mysliveckou akci.

Pár trofejí.

Stánek s medem.

Možná nějakou přednášku o lese.

Místo toho jsem se ocitl na prvním ročníku Festivalu zvířat, kterým je podle pořadatelů lepší se vyhnout.

Akce přilákala více než 350 návštěvníků z celé republiky a podle organizátorů šlo o největší vzdělávací událost svého druhu ve střední Evropě.

Po přečtení programu jsem tomu začal věřit.

---

Česká republika je nebezpečnější, než si myslíte

Úvodní slovo pronesl předseda festivalového výboru Miroslav Koudelka.

Ten upozornil, že většina Čechů žije v mylné představě, že česká příroda není nebezpečná.

„Lidé se bojí žraloků, krokodýlů a jedovatých hadů. Přitom největší hrozba číhá mezi rybníkem a cyklostezkou.“

Po těchto slovech následoval dlouhý potlesk.

A také přednáška o klíšťatech.

---

Klíště jako vrchol evoluce

První odborný blok nesl název:

Klíště: Predátor, který vás našel už včera

Přednášející během čtyřiceti minut vysvětloval životní strategii klíštěte.

„Medvěda potkáte jednou za život.“

„Klíště třikrát za víkend.“

Tato věta se během dne stala neoficiálním mottem celé akce.

Součástí programu byla také praktická ukázka.

Dobrovolník dostal kraťasy a byl vypuštěn do travnatého prostoru za kulturním domem.

Výsledek překonal očekávání organizátorů.

Po sedmi minutách obsahoval více biologické rozmanitosti než některé přírodopisné expozice.

---

Největší zájem publika však vzbudila přednáška:

Labuť: Mýtus o hodném ptákovi

Přednášející zde systematicky rozebral desetiletí trvající dezinformaci, že labuť představuje elegantní a mírumilovné zvíře.

Následovala videa.

Hodně videí.

Po třetím útoku na rybáře se v sále rozhostilo ticho.

Po pátém útoku na cyklistu začali někteří návštěvníci přehodnocovat své dosavadní životní postoje.

Jedna seniorka při odchodu přiznala:

„Já jsem si vždycky myslela, že jsou jak z pohádky.“

Po přednášce už si to nemyslela.

---

Simulace setkání s divočákem

Odpolední program nabídl praktickou část.

Organizátoři připravili simulaci střetu s rozzuřeným divočákem.

Dobrovolník měl za úkol předvést správnou reakci.

První dobrovolník utekl a vylezl na strom nedaleko fotbalového hřiště.

Druhý zakopl a zachránil se skokem do místní hasičské nádrže.

Třetí se schoval za pořadatele.

Porota všechny výkony označila za realistické.

---

Jak poznat, že už je pozdě

Vrchol programu přišel v 16:00.

Přednáška s názvem:

Jak poznat, že už je pozdě

zaplnila hlavní sál do posledního místa.

Přednášející zde analyzoval okamžiky, kdy člověk zjistí, že situaci podcenil.

Například:

• když se sršeň přestane zajímat o okolí a začne se zajímat pouze o vás,
• když divočák přestane utíkat opačným směrem,
• když houbař vedle vás začne šplhat na strom,
• nebo když majitel psa začne křičet:

„On normálně nekouše!“

Podle odborníků právě v této chvíli většinou začíná druhá fáze problému.

Publikum ocenilo zejména praktický charakter přednášky.

---

Nečekaný vítěz festivalu

Na závěr proběhlo hlasování návštěvníků o nejnebezpečnější zvíře české přírody.

Favority byli:

• divočák,
• sršeň,
• klíště,
• a labuť.

Výsledek překvapil úplně všechny.

První místo obsadil:

Jezevčík bez vodítka

Porota ocenila především:

• nepředvídatelnost,
• odvahu výrazně převyšující vlastní rozměry,
• a schopnost vyvolat konflikt s jakýmkoliv organismem větším než on sám.

Jeden z odborníků označil jezevčíka za:

„nejagresivnějších sedm kilogramů ve střední Evropě.“

---

Odjížděl jsem opatrnější

Při odjezdu z festivalu jsem měl pocit, že jsem se něco naučil.

Především to, že česká příroda není tak neškodná, jak se tváří.

A že skutečné nebezpečí nemusí mít metr a půl v kohoutku.

Někdy stačí čtyři krátké nohy, přehnané sebevědomí a majitel, který z dálky křičí:

„Nebojte, on si chce jen hrát!“

V tu chvíli už totiž podle odborníků bývá pozdě.