Praha – Zatímco většina lidí považuje oktomilky za drobný obtížný hmyz poletující kolem přezrálého banánu, pan Rudolf Kvasnička (58) v nich vidí protivníka hodného respektu. Již více než dvacet let se profesionálně věnuje jejich sledování, lovu a odchytu. Podle odborníků patří mezi absolutní špičku ve svém oboru a v Praze prakticky nemá konkurenci.
Redakci Vlnité pravdy poskytl exkluzivní rozhovor mezi dvěma zakázkami – jednou v Holešovicích a druhou v Dejvicích.
„Lidé si myslí, že je to jen moucha. To je jejich první chyba.“
Redakce: Pane Kvasničko, jak jste se vlastně stal lovcem oktomilek?
Rudolf: Náhoda. V roce 2003 jsem nechal na lince broskev. Pak druhou. Pak třetí. Za týden jsem měl v kuchyni něco, co připomínalo menší letiště. Tehdy jsem pochopil, že některé bitvy si člověk nevybírá. Některé si vyberou jeho.
Redakce: A od té doby lovíte?
Rudolf: Prakticky každý den. Někdy i dvakrát.
Náročné cestování
Málokdo ví, že práce lovce oktomilek zahrnuje rozsáhlé cestování.
Rudolf: Minulý měsíc jsem byl na Smíchově, Vinohradech, Žižkově a jednou dokonce až v Modřanech. To bylo náročné období. Člověk přijede, myslí si, že jde o běžný výskyt, a pak zjistí, že majitel schovává meloun za mikrovlnkou už od Velikonoc.
Redakce: To zní nebezpečně.
Rudolf: Byly horší případy. Jednou jsem otevřel kompostér. Dodnes o tom nerad mluvím.
Tajemství úspěšného lovu
Pan Rudolf je známý svými neortodoxními metodami.
Redakce: Jaké jsou vaše nejlepší techniky?
Rudolf: Základ je trpělivost. Oktomilka si myslí, že má situaci pod kontrolou. A právě tehdy udeříte.
Redakce: Můžete být konkrétnější?
Rudolf: Jablečný ocet. Kapka jaru. Sklenice. Klasika. Ale opravdoví mistři používají psychologii.
Redakce: Psychologii?
Rudolf: Necháte na lince banán. Jen tak. Oktomilka získá pocit bezpečí. Přestane být ostražitá. A pak… bum. Past.
Redakce: To zní skoro vojensky.
Rudolf: Oktomilky studují vaše návyky. Já studuji jejich.
Bez konkurence
Podle místních obyvatel je Rudolf v Praze doslova legendou.
„Když jsme měli problém s oktomilkami, přijel. Dvě hodiny chodil po bytě, koukal do rohů a čichal k ovoci. Pak ukázal na jednu hrušku a řekl: Tady začal příběh. Měl pravdu,“ uvedla paní Alena z Prahy 4. “A ani ten výjezd moc nestál, vešli jsme se do tísicovky”, přikyvuje spokojeně.
Sám Rudolf však zůstává skromný.
Rudolf: Nejde o slávu. Jde o službu lidem. Když večer vidím misku s ovocem a nad ní klidný vzduch bez jediného poletujícího bodu, vím, že moje práce měla smysl.
Plány do budoucna
Přestože se blíží důchodový věk, Rudolf rozhodně nehodlá zpomalovat.
Rudolf: Chci předat zkušenosti mladší generaci. Dneska chtějí všichni lovit medvědy nebo žraloky. Ale zkuste si osm hodin sledovat jednu podezřelou švestku. To prověří charakter člověka.
Na závěr našeho rozhovoru pan Rudolf vytáhl malý zápisník plný poznámek.
„Všechno si píšu. Datum. Počet kusů. Druh ovoce. Směr letu. Bez dat se člověk nikam neposune.“
Poté se omluvil a spěšně odešel na další zásah.
Prý někde v Karlíně zahlásili podezřele aktivní mísu s nektarinkami. Situace je podle jeho slov „stabilní, ale vyžaduje zvýšenou pozornost“. Redakce Vlnité pravdy bude vývoj nadále sledovat.
Vlnitá Pravda 
Leave a comment