Vlnitá Pravda

Když Petr Vacek dostal pozvánku na šedesáté narozeniny své tchyně, několik minut pouze seděl v kuchyni a sledoval datum vytištěné na ozdobné kartičce.

Sobota. Patnáct hodin. Zahradní oslava. Účast celé rodiny.

Jeho žena Lenka se na oslavu těšila. Petr měl ten den původně v plánu nedělat nic. Později připustil, že by možná posekal trávu nebo zajel do hobby marketu pro šrouby, které nepotřeboval naléhavě, ale přesto je považoval za důležité.

Místo toho ho čekalo několik hodin mezi příbuznými, které měl v zásadě rád, ale výrazně lépe se mu dařilo mít je rád z větší vzdálenosti.

Právě tehdy objevil společnost MístoMě s.r.o.

Český startup nabízí profesionální zastupování na rodinných oslavách, svatbách, křtinách, nedělních obědech a dalších událostech, na kterých by měl člověk být osobně, přestože tam být osobně nechce.

„Neprodáváme výmluvu,“ vysvětluje zakladatel firmy na jejích internetových stránkách. „Prodáváme přítomnost.“

Petr službu nejprve ukázal Lence jako vtip.

Lenka si nabídku přečetla dvakrát a řekla:

„Upřímně, horší než minule to být nemůže.“

Při předchozí rodinné oslavě totiž Petr strávil většinu odpoledne na zahradě u grilu, kde nemluvil s nikým kromě švagra Roberta. S tím se nakonec pohádal o naftové motory a odešel bez rozloučení.

Manželé se proto dohodli, že službu vyzkoušejí.

Petr si objednal balíček Rodinný standard.

Za 4 990 korun měl jeho zástupce dorazit včas, přinést dárek, pochválit občerstvení, nechat se vyfotografovat a vydržet na místě minimálně čtyři hodiny. Součástí služby byla také základní konverzace o práci, dětech, cenách energií a zdravotním stavu přítomných seniorů.

Lenka měla na oslavu dorazit normálně a v případě potřeby potvrdit, že Petr „je poslední dobou nějaký společenskější“.

Petr předpokládal, že tím problém vyřešil.

Ve skutečnosti ho právě vytvořil.

Příprava náhradního Petra

Dva dny před oslavou absolvovali Petr s Lenkou téměř hodinový videohovor s koordinátorkou společnosti. Ta po nich požadovala informace potřebné k vytvoření „věrohodného rodinného profilu“.

Tchyně se jmenuje Alena, ráda peče a nesmí se jí připomínat neúspěšný pobyt v lázních. Očekává pochvalu za bramborový salát bez ohledu na jeho skutečnou kvalitu a při každé návštěvě se ptá, zda Petr jí dostatečně pomáhá doma.

Švagr Robert se rád baví o autech, tepelných čerpadlech a důvodech, proč je většina řemeslníků neschopná. Odporovat se mu nedoporučuje.

Teta Ivana se zeptá, zda Petr zhubl nebo přibral, přičemž konkrétní varianta závisí na tom, jak se ten den rozhodne. Dědeček během delších rozhovorů usíná, ale rodina tento stav označuje jako poslouchání se zavřenýma očima.

„A na co si máme dát největší pozor?“ zeptala se koordinátorka.

Petr chvíli přemýšlel.

„Aby moc nemluvil. Já tam většinou moc nemluvím.“

Lenka ho doplnila:

„A hlavně ať se nehádá s Robertem.“

Zástupcem byl vybrán devětatřicetiletý Martin, bývalý obchodní zástupce a příležitostný herec. Firma ho prezentovala jako specialistu na středně komplikované rodinné vztahy, zahradní oslavy a společenské situace s grilováním.

Petr mu předal fotografii, základní rodinnou historii a modrou košili, kterou na podobné akce běžně nosil.

„Nemusíte mě napodobovat úplně,“ řekl při předání.

Martin přikývl.

„Samozřejmě. Jde nám především o zachování vašeho místa v kolektivu.“

Oslava proběhla nad očekávání

V sobotu ve 14:56 přijel Martin k domu Petrovy tchyně. Lenka dorazila o několik minut dříve a nervózně čekala u branky.

Martin přinesl kytici, obálku a láhev kvalitnějšího prosecca, než by Petr běžně koupil.

Už tím udělal první chybu.

Alena byla nadšená.

Martin ji objal, popřál jí zdraví a řekl, že šedesát by jí rozhodně nehádal. Poté pomohl přenést dva stoly ze stodoly, opravil uvolněný kabel u zahradních světel a bez vyzvání se nabídl, že připraví gril.

Lenka později přiznala, že v tuto chvíli začala pochybovat, zda agentuře neposkytli až příliš mnoho prostoru.

„Tohle jste v zadání neměli,“ upozornil Petr při pozdější reklamaci.

Společnost odpověděla, že její zaměstnanci mohou v rámci zachování přirozenosti projevit přiměřenou iniciativu.

Během odpoledne Martin pochválil chlebíčky i bramborový salát. Ne však pouze obecně. Zeptal se Aleny na poměr majonézy a hořčice a projevil opravdový zájem o recept.

Alena mu recept okamžitě začala diktovat.

S Robertem se následně pustil do debaty o autech. Na rozdíl od Petra mu však neřekl, že jeho názor na dieselové motory je blbost. Pouze přikyvoval, pokládal doplňující otázky a jednou použil výraz:

„To dává smysl.“

Podle svědků se švagr poprvé za několik let cítil skutečně vyslyšen.

Martin si také pamatoval jména dětí, pomohl odnést nádobí a po setmění znovu opravil zahradní osvětlení, které přestalo fungovat podruhé.

Lenka podle svých slov několikrát uvažovala, že zasáhne a pošle ho domů. Rodina však působila spokojeněji než kdykoliv předtím.

Ve 21:07 Martin oznámil, že už musí jet. Alena mu zabalila výslužku a dala mu krabičku bramborového salátu.

Petr, který celý den sledoval vývoj prostřednictvím stručných zpráv od Lenky, večer napsal tchyni:

„Promiň, že jsem musel odjet tak rychle. Bylo to moc hezký.“

Tchyně odpověděla téměř okamžitě:

„To nevadí, Petře. Hlavně že jsi přišel. Dneska jsi byl úplně jinej.“

Petr to nejprve považoval za úspěch.

Rodina začala chtít Martina zpátky

Problém se projevil o týden později, když tchyně založila rodinnou skupinu s názvem Alena 60 – fotky.

Na většině snímků stál Martin uprostřed rodiny.

Na jedné fotografii objímal Robertovi ramena. Na další držel tác s masem. Na třetí opravoval zahradní světlo, zatímco se na něj několik příbuzných dívalo s respektem, který Petr během patnácti let manželství nezažil.

Pod fotografií se objevil komentář tety Ivany:

„Petr se moc změnil. Konečně se s ním dá normálně mluvit.“

O několik dní později přišla skutečnému Petrovi zpráva od švagra.

„Hele, až budeš mít čas, mohli bychom zajet kouknout na to auto, jak jsme se bavili.“

Petr netušil, o jaké auto jde.

Odpověděl tedy neurčitě, že se ozve.

Pak přišlo pozvání na další grilování. Tchyně v něm výslovně napsala:

„A přijď tentokrát zase v té modré košili. Moc ti slušela.“

Lenka navrhla, že už službu znovu využívat nebudou.

Petr ale namítl, že teď už rodina očekává určitou úroveň výkonu, kterou není schopen osobně garantovat.

Objednali tedy Martina podruhé. Tentokrát pouze na dvě hodiny.

Zůstal šest.

Firma jim rozdíl neúčtovala, protože podle závěrečné zprávy „rodinná situace neumožnila přirozené ukončení přítomnosti“.

Po třetí návštěvě už rodina začala Martina kontaktovat sama.

Robert mu posílal odkazy na ojetá auta. Tchyně se ho ptala, kolik česneku dává do marinády. Teta Ivana mu přeposlala výsledky krevních testů s otázkou, co si o nich myslí.

Dokonce i Lenka mu jednou omylem poslala fotografii nové záclony s otázkou, zda se mu líbí.

„To už mi přišlo trochu přes čáru,“ říká Petr.

„Na druhou stranu jsem se nemusel na tu záclonu dívat osobně.“

Reklamace nebyla uznána

Petr kontaktoval zákaznickou linku společnosti MístoMě a požadoval okamžité stažení svého zástupce z rodinného prostředí.

Operátorka si vyslechla jeho popis situace a následně ho požádala, aby upřesnil konkrétní vadu služby.

„Rodině se líbí víc než já,“ odpověděl Petr.

„Rozumím,“ řekla operátorka. „A v čem přesně spatřujete pochybení našeho zaměstnance?“

Petr chvíli mlčel.

Firma nakonec reklamaci zamítla. Ve svém rozhodnutí uvedla, že vyšší oblíbenost zástupce nepředstavuje vadu, ale prokazuje nadstandardní kvalitu poskytnutého zastupování.

Současně Petra upozornila, že podle obchodních podmínek nemá klient nárok na zachování původní míry rodinné náklonnosti.

„To je napsaný úplně dole,“ vysvětluje Petr. „Nikdo to nečte.“

Lenka začala celou situaci považovat za méně zábavnou ve chvíli, kdy její matka poznamenala, že Petr je v posledních měsících „mnohem pozornější manžel“.

„To už bylo nepříjemné i mně,“ připouští.

Vánoce se dvěma Petry

Situace vyvrcholila před Vánoci.

Tchyně zavolala Lence a zeptala se, zda přijedou na Štědrý den oba.

Lenka odpověděla, že samozřejmě.

Následovala krátká pauza.

„A přijede Petr normálně?“ zeptala se Alena.

Lenka chvíli nevěděla, co přesně znamená normálně.

Na Štědrý den nakonec dorazil skutečný Petr osobně. Rodina ho přivítala slušně, ale atmosféra byla zvláštní. Robert se ho během večeře zeptal, proč je tak zamlklý. Tchyně poznamenala, že v modré košili vypadal lépe. Děti se zajímaly, kdy přijede „ten druhý strejda Petr z grilování“.

Po večeři Petr odešel do vedlejšího pokoje a zavolal společnosti MístoMě.

Martin dorazil v 19:40.

Během půl hodiny rozdával dárky, krájel cukroví a s Robertem řešil nastavení tepelného čerpadla. Skutečný Petr seděl na kraji pohovky vedle Lenky a pozoroval muže, který ho v jeho vlastní rodině zastupoval stále méně a nahrazoval stále více.

Před odchodem se tchyně s Martinem objala.

„Tak zase brzy, Petře,“ řekla.

Martin ji neopravil.

Nová nabídka

Několik dní po Vánocích obdržel Petr od společnosti personalizovaný e-mail.

Na základě vysoké spokojenosti jeho rodiny mu firma nabídla přechod na tarif Trvalá rodinná přítomnost Plus.

Balíček zahrnoval pravidelné zastupování na oslavách, svátcích, víkendových návštěvách a příležitostných rodinných krizích. Při roční platbě měla být první hádka se švagrem zdarma.

Petr nabídku zatím nepřijal.

Martin je však už druhý měsíc členem rodinné skupiny.

Minulou neděli pomáhal tchyni natírat plot.

Bez objednávky.

Lenka tam byla také.