Vlnitá Pravda

Manželé Pavel a Radka strávili dva roky kompletní rekonstrukcí rodinného domu. Nová kuchyň, dubová podlaha, béžová sedačka, koupelna s velkoformátovými obklady, bezfalcové dveře, mikrocement a schodiště, na kterém je vidět každý drobek.

Když je všechno konečně hotové, zjistí, že se v tom nedá normálně žít, protože běžný život všechno ničí.

První večer dítě upustí na novou podlahu lžíci. Udělá téměř neviditelný důlek, který Pavel od té chvíle kontroluje z různých úhlů pod baterkou.

Pes přejde přes obývák s mokrými tlapkami.

Radka položí hrnek bez podtácku na kuchyňskou desku.

Rodinné bydlení se během tří dnů změní v režim ochrany kulturní památky.

Dům je hotový, ale nesmí se používat

Nová kuchyň se nepoužívá, protože při smažení vzniká mastnota. Rodina proto vaří na starém elektrickém vařiči v garáži.

V nové troubě je stále návod a přepravní polystyren.

Do lednice se dávají pouze uzavřené nápoje, protože „jídlo je cítit“.

Béžová sedačka zůstává zakrytá dvěma dekami a nepromokavou plachtou. Nikdo přesně neví, jak ve skutečnosti vypadá.

Děti se smějí pohybovat pouze po předem určené trase od vchodových dveří k pokojům. Trasa je vyznačená zbytky kartonu z rekonstrukce.

„Nechceme jim nic zakazovat,“ vysvětluje Radka. „Jen jsme jim vysvětlili, že pokud chtějí běhat, máme venku zahradu.“

Zahrada je však čerstvě založená a také se na ni nesmí.

Sprchují se v práci

Největší problém představuje nová koupelna.

Černé baterie okamžitě ukazují kapky vody a na skleněné zástěně se po prvním sprchování objevil vodní kámen.

Pavel proto koupelnu vysušil, vyleštil a rodině oznámil, že odteď bude sloužit pouze návštěvám.

Návštěvy ji ale také nesmějí používat.

Pavel se sprchuje ve fitness centru, Radka v práci a děti dvakrát týdně u babičky. Doma používají pouze malé umyvadlo v technické místnosti, které se při rekonstrukci neměnilo.

„To umyvadlo už je stejně zničené,“ říká Pavel. „Tam je to jedno.“

Návštěvy dostávají návleky

Do domu mohou příbuzní vstoupit jen po předchozím objednání. U dveří dostanou návleky, mikrovláknovou utěrku a stručné poučení o površích citlivých na dotek.

Káva se podává venku nebo v garáži.

Prohlídka interiéru trvá přibližně osm minut a probíhá bez sezení.

„Tady máme obývák,“ ukazuje Pavel návštěvám prostor, který rodina už několik měsíců sleduje hlavně ze dveří.

„Na sedačku si klidně sedněte,“ dodává.

Nikdo si nesedne, protože Pavel při té větě stojí vedle sedačky s rukama založenýma na hrudi.

Postupně se přestěhovali

Nejprve se do garáže přesunulo vaření. Potom jídelní stůl. Následovala stará televize, rozkládací pohovka a dětské hračky.

Po šesti měsících žije rodina téměř výhradně v garáži a technické místnosti.

V hlavní části domu se udržuje teplota 19 stupňů, pravidelně se větrá a jednou týdně probíhá kontrola prachu.

Podle Radky však nejde o nevyužívaný dům.

„My tam normálně bydlíme,“ zdůrazňuje. „Máme tam všechny věci.“

Oblečení si ale nechávají v krabicích v garáži, protože vestavěné skříně ještě několik měsíců „pracují“ a nechtějí je zbytečně zatěžovat.

Dům zaujal odborníky

Fotografie interiéru se mezitím dostaly na sociální sítě, kde dům zaujal několik architektonických profilů. Ty ocenily jeho čistotu, absenci osobních předmětů a důsledný minimalismus.

Jeden designový magazín dům označil za ukázku „odvážného bydlení bez vizuálního smogu“.

Redaktorka si během návštěvy všimla, že v koupelně nejsou ručníky, v kuchyni žádné nádobí a v dětských pokojích hračky.

Radka jí vysvětlila, že rodina vědomě omezuje nadbytečné věci.

O garáži se nezmínila.

Plánují menší dům na opravdové bydlení

Pavel s Radkou nyní zvažují další investici. Na zadní části pozemku by chtěli postavit malý montovaný domek se základní kuchyní, levnou podlahou a koupelnou s obyčejnými chromovanými bateriemi.

Tam by rodina mohla normálně vařit, sprchovat se, přijímat návštěvy a případně si pořídit psa.

Nově zrekonstruovaný dům by nadále sloužil jako hlavní rodinné bydliště.

„Člověk si přece nenechá zničit barák jenom tím, že v něm žije,“ uzavírá Pavel.