Vlnitá Pravda

RAB / CHORVATSKO – Zatímco většina turistů na dovolené odpočívá, pan Vladislav (63) každé ráno vstává v 5:12, bere skládací lopatku, plastové kyblíky a přesně odměřených 1,8 litru mořské vody. Jeho cíl je už roky stejný – postavit co nejvěrnější repliku hradu Karlštejn z písku.

Za posledních jedenáct let jich dokončil už 21. Každá z nich vznikla na jiné pláži a každá byla podle něj “o něco blíž originálu”.

„Nejde jen o věže. Lidé strašně podceňují správný sklon hradeb. Když je uděláte o dva stupně špatně, přijde první vlna a z Karlštejna máte ledacos, ale rozhodně ne Karlštejn,“ vysvětluje Vladislav a ukazuje složku s více než čtyřmi stovkami fotografií svých staveb.

Jeho rodina přiznává, že společné dovolené vypadají poněkud netradičně.

„My jdeme plavat. Táta si mezitím laserovou vodováhou kontroluje hlavní věž. Kolem oběda začne mluvit s pískem. Večer prohlásí, že tentokrát byl padací most o něco přesnější než loni,“ říká jeho dcera.

Vladislav používá vlastní metodiku, kterou nazval Pískové gotické inženýrství 3.0. Součástí postupu je přesné hutnění písku ve třinácti vrstvách, měření vlhkosti rukou a slavnostní obcházení hotového hradu proti směru hodinových ručiček.

Největší komplikací podle něj nejsou děti ani vítr.

„Nejhorší jsou lidé, co se přijdou zeptat, jestli stavím hrad z Ledového království. To mě vždycky na deset minut úplně rozhodí.“

Předloni jeho rekordní replika dosáhla výšky 148 centimetrů a obsahovala více než 9 000 pečlivě vytvarovaných pískových kamenů. Bohužel vydržela přesně sedm minut, než kolem proběhl nadšený labrador.

„Byla to krásná práce. Pes měl taky radost. Nakonec jsme byli spokojení oba,“ vzpomíná s nečekaným klidem.

Na letošní dovolenou si přivezl nový kufr vybavení. Obsahuje šest druhů špachtlí, tři štětce, skládací metr, dvě vodováhy, silikonové formy na věžičky a laminovanou fotografii skutečného Karlštejna, aby mohl průběžně kontrolovat proporce.

Jeho dlouhodobým snem je postavit repliku tak přesnou, že se u ní budou turisté ptát, v kolik hodin začínají prohlídky.

Na otázku, zda někdy zkusí postavit jiný hrad, odpovídá bez váhání.

„Ne. Karlštejn je srdcovka. Až postavím třicátý, možná přidám malou kůlnu vedle. Ale hrad zůstane Karlštejn.“

Podle místních plavčíků už pana Vladislava dobře znají. Každý rok si rezervuje stejné místo na pláži, otočí si lehátko zády k moři a osm hodin soustředěně buduje českou gotiku uprostřed chorvatského pobřeží.

Turisté se mezitím zastavují, fotografují a nechápavě přikyvují. Vladislav si z toho nic nedělá.

„Někdo sbírá mušle. Já sbírám Karlštejny.“